Každá domácnost je vlastně samostatná jednotka, ať už ji tvoří početná rodina nebo jednotlivec. Domácí rozpočet by pak měl vycházet přímo z jejích zvyklostí a potřeb, platebních povinností a samozřejmě výše příjmů.
Takové účetnictví musí být proto především přehledné, jednoduché a pravdivé. Zvláště ze začátku je užitečné zaznamenávat si i drobnější výdaje – mnohdy je velkým překvapením fakt, na kolik nás měsíčně právě takové „korunové“ záležitosti vyjdou.
výpočet rozpočtu.jpg
Příjmy
Mezi příjmy počítáme peníze, které pravidelně každý měsíc přicházejí na náš účet a máme je tedy k dispozici. Ať už se jedná o plat nebo například sociální či jiné dávky, v úvahu bereme součet všech pravidelných příjmů v obvyklé výši.
vážení brambory a mincí.jpg
Výdaje
Výdaje dělíme dle nutnosti na pevné a pohyblivé. Mezi pevné počítáme pravidelné poplatky za dopravu, elektřinu, nájem, splátky půjček a podobně. Patří sem i náklady na dopravu do zaměstnání či školy, kapesné pro děti… Zkrátka vše, co pravidelně každý měsíc platíme a na čem se z podstaty věci nedá ušetřit, protože cifra je pevně daná.
Pohyblivé položky pak tvoří náklady na potraviny, drogerii, oblečení, kulturu, dárky a podobně. Tady už lze v případě potřeby utáhnout pomyslnou uzdu, zvlášť pokud potřebujeme ušetřit nějaký ten obnos. První měsíc či dva, jak už je zmíněno výše, věnujeme pečlivému zápisu všeho, co spadá do této skupiny.
Rezerva
Není samozřejmě žádoucí jet každý měsíc takzvaně nadoraz. I pokud nedisponujeme vysokými příjmy, měli bychom si každý měsíc vyčlenit alespoň malou částku, kterou si ponecháme jako určitou rezervu na nečekaná vydání a „krizové“ situace. Na zvážení je, jestli tyto peníze necháme jen tak „ležet“ na účtu, nebo je nějakým způsobem dále zhodnotíme.
Přehled
Při samotném sestavování rozpočtu začneme nejprve součtem těch položek, které jsme označili jako pevné, tedy nutné.
Záznamy z nákupů pohyblivých položek rozdělíme do skupin podle jejich účelu – jídlo, oblečení, drogerie a kosmetika… Tím máme zmapováno, kolik obvykle za každou z nich utratíme a při důkladnějším „průzkumu“ jistě najdeme slabá místa v podobě ne úplně nutných až zhola zbytečných nákupů, kterých se do budoucna vyvarovat.
kapsy v rukách.jpg
Rozvaha
K plánování nákupů položek, které jsme si označili jako pohyblivé, přistupujeme především reálně, se znalostí vlastních nákupních zvyklostí. To znamená, že chtít první měsíc snížit položky za oblečení na minimum a náklady na jídlo na polovinu se nám s největší pravděpodobností nepodaří, postupujeme tedy spíš cestou menších, ale promyšlených úspor, které v konečném důsledku tolik nebolí.
Stanovíme si tedy, kolik za každou skupinu hodláme za měsíc utratit, a nakupujeme s ohledem na tuto rozvahu. Zpočátku to není úplně snadné, pozitivní ale je, že nás tato činnost nutí při nakupování přemýšlet a postupem času v ní lze získat určitý cvik.
Jako určitou odměnu se osvědčuje určit si částku i na „nákupy pro radost“ – svým způsobem je to takové malé kapesné, kterým lze kompenzovat nákupní chutě, které má čas od času každý z nás.